Červen 2008

Dobíhající vzpomínky na Fukušimu

30. června 2008 v 19:42 | jeff - překlad birch |  2006
Neděle, 5.března, 2006

Dnes jsem se podíval do svého kalendáře a uvědomil jsem si, že jen před pár týdny jsem opustil Fukušimu. Právě jsem začal používat věci a to je čas odejít. Zatímco jsem se těšil na návrat na Kjůšů, myslím, že tam zanechávám opravdu dobré iaidó učitele. Doufám, že se budu moci vrátit do Fukušimy v budoucnu.
Fukušimská skupina iaidistů, se kterou jsem trénoval. Sensej Tanaka je uprostřed.

Pan Kimura mi dal DVD s 6 hodinami videí na něm. Nevím, jak je toto možné; snad používá nějaký druh komprese. V každém případě jsou tam tuny videí od různých lidí jako Jamamoto Harusuke, Kono Hjakuren, Iwata Norikazu, Tanno Sutekatsu a Kaneda Kazuhisa. Poslední dva jsou opravdu mimořádní. Sensej Tanno je teď ve Fukušimě a přeji si, abych s ním mohl trávit víc času a "vsát do sebe" více jeho poučení. Je zatraceně dobrý. A ovšem, že sensej Keneda je neuvěřitelný. Když ho vidíš provádět iai, nelíbí se ti jeho styl(někteří lidé si mohou myslet, že je to příliš robotické), ale je obtížné si představit, že někdo dělá iaidó s více ovládáním, přirozeností a přesností. A jeho seky děsivé. Když vidíš lidi, kteří jsou tak dobří, je to trochu depresivní, protože si myslíš: "Cvičím iai 15 let a nejsem z jedné třetiny tak dobrý jako oni.A pravděpodobně nebudu žít dalších 45 let ..."

Ale stejně, i když za sebou zanechávám velké učitele, věřím, že bylo dost Fukuoky a vrátim se zpět k džódó a také možná k Nitten. Mluvím-li o džódó, zde je obrázek, který jsem vyfotil dříve, ale vkládám jej sem až nyní (nevložil jsem ho již, vložil?) Policisté na vlakových zastávkách a jiných veřejných místech často při dohlížení mají džó v rukách, jako tento mladík ve stanici Nagoja.
Nikdo si z toho nedělá težkou hlavu.

vloženo Jeffem v 1:14

Původní článek můžete vidět na http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/03/winding-down.html

Hypoteticky ... 2.část

28. června 2008 v 17:19 | jeff - překlad:birch |  2008
Čtvrtek, 26.června, 2008
Toto je zajímavý dopis redaktorovi, jenž 26, června 2008 vyšel tiskem v deníku Jumiuri. Autor udělal dobrou věc ...
Policista mohl zastřelit Akihabarského útočníka.
Tisk označuje policejního strážníka Takaši Ogina jako neopěvovaného hrdinu, policista, jenž chytil a zatknul Tomohora Katóa 8.června v Akihabaře.
Nejdříve Kató kladl odpor při zatčení a byl schopen rozpárat dýkou na třech místech ochrannou vestu seržanta Ogina předtím, než policista vytáhl svůj revolver, kterým přinutil Katóa upustit svou zbraň.
Městský policejní úřad nazval akci strážníka Ogina "učebnicově dokonalou". Nicméně, policejní strážník vlastnící pistoli, hůl a 3.mistrovský stupeň v judu byl ještě 3.pořezán Katóvým nožem.
Kató už pobodal jednoho policistu při pokusu zabít jej a jsem si jistý, že chtěl udělat to samé strážníkovi Oginovi. Jestliže Kató byl schopen se dostat dost blízko k policejnímu strážníkovi a třikrát mu proříznout vestu, tak také Kató mohl být schopen bodnout strážníka Ogina do obličeje nebo krku.
Při tomto scénáři, Kato mohl mít vhodnou příležitost vzít strážníkův revolver a způsobit více zkázy a vražd.
Kató zabíjel za jasného denního světla a strážník Ogino mohl vytáhnout svůj revolver a nejprve ho použít a rovnou Katóa sundat.
Strážník Ogino není neopěvovaný hrdina, právě teď je velmi šťastný policista.
Andrew Van Goethem
Mitsuke, Prefektura Niigata
vloženo Jeffem v 12:48 AM
Původní článek si můžete přečíst na http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2008/06/hypothetically-pt-2.html

Sensej Tanno

26. června 2008 v 13:10 | birch |  2006
Středa, 22.února, 2006

Sensej Tanno je tím, kdo nedávno vyhrál turnaj 8.danů (vlastně si nejsem jistý; buď vyhrál poslední, nebo byl dvakrát třetí, nebo možná oboje) přišel cvičit minulou noc. Je zatraceně dost dobrý tak, jak by jste mohli doufat. Nejlepší věcí jeho iai, je jeho sek. Jeho sek je spojením extremní rychlosti, prudkosti, síly a lehkosti v jeden okamžik. Jeho pohyb těla je také dost mimořádný; když se přesouvá, říkáš si, "Co se právě stalo? Chci to vidět znovu!"

Někdo mu řekl, že jsem se s ním chtěl dlouho setkat; myslím, že jsme oba byli z toho dost v vyvedení z míry. Zní to jako fanouškovství. Stejně tak, slyšet to, že mi řekl, ať pro něho zacvičím několikrát "Mae" z korjú. Strávil cvičební pauzu díváním se a opravováním malých věcí (a nějakých né tak malých věcí) v mé technice. Nejdůležitější věc v iaidó, řekl, je sek ze sajabanare - bod kdy kissaki (pozn.překl. špička meče) je ještě uvnitř saji. Slýchával jsem toto již předtím, ale někde v minulosti, jsem to přestal dělat a začal tasit celý meč a potom sekat, což je špatně. Vzpomínám na senseje Ohmiho, říkal nám, že sek ze sajabanare je skutečná podstata iaidó. Jelikož nemám dost důvěru ve své schopnosti, myslím, že jsem tasil celý meč a pak sekal proto, protože jsem měl strach z rozříznutí svojí ruky. Ukázal mi, jak držet kojguči(pozn.překl. objímka u ústí saji) a dodal mi jistotu, že bych se neměl seknout, jestliže budu držet kojguči správně. Doufám, že je to tak.

Beztak, poslední noc jsem neměl moc aktivní náladu, tedy dokonce, když jsem dostával jednoznačnou pozornost od osmého dana, měl jsem duševní výpadek, byl jsem v prdeli. Cvič tvrději, jsi lenivý kus prevíta! Tohle se nestává každý den! Na konci cvičení jsem dělal Mae .... docela hodněkrát. Moje kolena mě zabíjela a jak unavený jsem byl, myslel jsem si o sobě - měl by jsi cvičit o dost lépe. Sliboval jsem si, že budu cvičit v budoucnu tvrději .... slibuji, že to je vhodně blíže nedefinované a jednoduché vyvléci se z toho .....

Po cvičení jsem s ním mluvil několi minut. Jezdí do Francie patrně jednou nebo dvakrát do roka. Zdá se, že je docela milý člověk; není vůbec arogantní jako nějací jiní učitelé. Zeptal jsem se pana Kimury, čím se sensej Tanno živí: je něco jako pracovník v konstrukci/manažer u železniční společnosti. Sensej Tanaka provozoval saké obchod, než šel do důchodu; sensej Namitome pracoval v zemědělství a na poště. Všichni jsou velmi přátelští, běžní lidé bez affektů. Myslím, že toto může být kritérium ve výběru učitele - průnik vysokého technického umění a dělnické prostředí, to by mohlo být ideální ...

vloženo Jeffem v 9:10 PM

Původní článek můžete vidět na http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/02/tanno-sensei.html

Nemohu dělat zkoušky

26. června 2008 v 8:45 | jeff - překlad birch |  2006
Pátek, 10.února, 2006

Právě když jsem doufal, že bych byl schopen jít příští měsíc na zkoušky .... můj otec mi poslal meilem můj džódó certifikát a překvapení, překvapení, datum na něm byl květen 2003. No dobře. Ušetřilo mě to od trochu nervozity a výdaje hodně peněz.

Mezitím, cvičím trochu ve Fukušimě se sensejem Tanakou. "Trochu" znamená jednou za týden. Pan Kimura, místní zvěrolékař, je dost laskavý, vozí mě do města každou středu večer. (Poznal jsem nedávno, že byl oblastní šampión 5.danů a jejich zástupce v Národním kole před několika měsíci.) I když bývá rozcvička, tělocvična je extrémně chladná, můžeš vidět páru od úst, když cvičíš a podlaha je ochromující, dokonce i s tabi na nohou. Ale nestěžuji si. Je to lepší než cvičit v létě, když je příliš horko. Ve skutečnosti vyjma mých chodidel, je to docela pohodlné, když se hýbu.

Sensej Tanaka pokračuje s mnoha opravami mého iaidó. Chce se mnou dělat věci způsobem, jenž jsem je měl ve zvyku dělat dříve, než jsem začal cvičit v Čibě. Poprvé jsem směřoval jediným způsobem, nyní směřuji zpět! Nevadí mi to zejména, ale myslím, že rozumím jak se Chris Gilham cítil, když cestoval všude po Japonsku a potkával lidi, kteří dělali "standartní" iaidó sty různými způsoby. Domnívám se, že toto je přirozené, že lidé, kteří dělají věci různě, inklinují k místnímu Hačidanu Hanši(pozn.překl. Hanši je nejvyšší učitelský stupeň, Hačidan je 8.dan), necítí potřebu měnit, jak cvičí, právě protože nějaká komise v Tokiju to tak říká! Zažil jsem stejnou věc dole v Nagasaki. Ale pak jsem byl v Čibě (která je sousedící s Tokijem) a narážel jsem na "ortodoxní(pravověrné)" Seitei Iai ...

V každém případě si myslím, že je to právě rozdílným důrazem. Seitei Iai (kterým myslím "Tokijské" seitei) se zdá, že klade hodně význam správnému postoji. Například v 6.katě, sekáš přes obličej, bodáš, potom se rychle otáčíš do jodan kamae, předtím než vykročíš a během kroku sekneš. Sensej Tanaka nezdůrazňuje klidný postoj nebo zastavení meče kdykoli, vůbec pak není kamae. Toto rezonuje s tím, co Musaši říká v Gó Rin no Šó. V každém případě, jak jsem předtím připomněl, iai senseje Tanaky se podobá iai senseje Haruny (jak si vzpomínám), jsem šťastný, že se to tak učím. Právě to dá trochu rozdílné pochopení, protože riai nebo smysl je trošku rozdílný.

Co je jinak nové ... koupil jsem si džó a vzal jsem si ho do práce s myšlenkou, že bych chtěl nějaký čas cvičit během času na oběd nebo po škole. Zbytečně, ještě jsem ho dokonce nevybalil. Mohl bych jít do školy zítra (neděli) na cvičení do kendó klubu. Ptali se mě, zda bych přišel a učil je iai, ale nyní brumlají a smějí se a chtějí, abych přišel a cvičil s nimi kendó. Je to opravdu dlouhý čas od doby, kdy jsem cvičil kendó, jenom doufám, že nebudu mít nic lepšího na práci. (Pěkný postoj,ne?)

Příští neděli bude v Fukušima-ken seminář iaidó, tak bych konečně mohl vidět senseje Tanna. Je to člověk, který nedávno vyhrál Celojaponský šampionát 8.danů, tak se teším, že uvidím jeho iai. Sensej Tanaka by mohl být dokonce oblečen; vydedukoval jsem, že cvičí iai sám každé ráno, tak během posledních 4 nebo 5 cvičeních, neměl dokonce svlečené jeho civilní šaty. Moc jsem potěšen z jeho poznámek k mému iai. Příště řeknu o jaké šlo!

vložil Jeff v 10:27 PM

Původní článek můžete najít zde: http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/02/no-grading-for-me.html

Vrtání a přestavba

25. června 2008 v 8:22 | jeff - překlad birch |  2006
Pátek, 17.února, 2006

V poslední době sensej Tanaka zkouší u mě změnit dost podstatné věci, jako jak sedím v seize, jak držím meč, jak sekám a jak tasím. Je to báječné, ale také dost děsivé.

Kim (pozn.překl. sensej Kim Taylor z Guellphu) nám vždy říkal, že by jsme nikdy neměli být rozrušení ze změn v našem iaidó. Když nám učitel říká, aby jsme dělali něco jiným způsobem, měli bychom to udělat jeho způsobem a neptat se proč nebo zkusit určit, který způsob je "správný způsob" a pokusit se přilnout k novému způsobu. Zdá se, že to je způsob, jak si udržet si vaše iaidó flexibilní - "dnes to děláme tímto způsobem a neptáme se proč". Jestliže shledáš, že nejsi schopen to dělat novým způsobem nebo dokonce jestliže shledáš, že tě nový způsob roztrpčuje, tak pravděpodobně protože, jsi ve vyjetých kolejích. Měli by jsme si vychutnat výzvu změny něčeho nového.

Tak ... proč je to tak těžké pro mě upřímně změnit to, jak provádím nějaké věci? Tyto změny mohou být ve skutečnosti docela malé. Nevím to ještě. Ale cítím se jako pyšný student automechanik, jenž je pečlivě řízen k budování stroje kus po kousku od podlahy. Chceš ode mě vyměnit olej? Žádný problém! Umím to udělat. Chceš ode mně vyměnit zapalovací svíčky? Jistě! Ale teď chceš ode mně vyměnit z nějakého V8 na rovnou-6? CO?

Cítím to podobně. Chceš po mě, abych provedl čiburi trochu víc ploše? Senzačně! Chceš ode mě, abych použil méně pravou ruku, když sekám? Díky za radu! Chceš, abych celkově změnil způsob, jak tasím, jak se zvedám ze seizy, jak provádím nukicuke a držím meč? CO? Musím připustit, že nějak vzdoruju.

Ale musím řící toto, užívám si to. Po všem, tyto změny nejsou skutečně tak radikální, oni se jen zdají příšerné. Může to být proto, že my začínáme povážovat naše iaidó jako za něco hmotného, co střádáme po několik let ... a jestliže my to změníme, něco nedefinovatelné z nás odchází. Dost legrační, když se to uvede tímto způsobem, že?

V každém případě zítra se konná oblastní seminář iaidó. Bude možnost potkat hodně lidí, pravděpodobně a vidět jak nějací jiní učitelé dělají to či ono. Více zmatku! Začínám to vítat.

vloženo Jeffem v 11:40 PM

Původní článek si můžete přečíst zde http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/02/tinkering-and-rebuilding.html

Fukušimské iai Koshukai

24. června 2008 v 23:03 | jeff = překlad birch |  2006
Pondělí, 20.února, 2006

V neděli jsme měli oblastní seminář (a zkoušky). Byla to zábava; bylo tam hodně lidí a velmi nečekané (pro mě), že tam bylo 7 nebo 8 cizinců! Většina z nich byli místní JETs(pozn.překl. JET je tryskáč, ale jak to Jeff myslel, nevím :-) );zjistil jsem od nich, že jeden z nejlepších 6.danů v zemi žije a učí iai v Nihonmatsu, kde žiji. Opravdu, dódžó se nalézá v základní škole 10 minut od mého bytu. (Proč vždy vypátrám takovéto věci o dva měsíce později?) Dobře, ve skutečnosti, užívám si docházení do Fukušimy a člověk z Nihonmatsu je z Musó Šinden rjú; a navíc; mohl bych cvičit 3x nebo 4x za víkend místo jednou nebo dvakrát. Když to bude možné, začnu tuto sobotu.

Seminář sám o sobě byl docela dobrý. Mám hodně dobrých bodů, které zkouším nezapomenout. Skutečně bych měl začít udržovat seznam bodů v mém počítači. Otázkou je, zda pravidelně dbát na vracení zpět a číst, co ti bylo řečeno poslední měsíc a měsíc předtím ...

Zajímavé je, že nějací lidé ze semináře dělali při zkouškách "jako výběrová kata z korjú" Hokušin Itto rjú. Přestože to bylo na ikkjú stupeň (pozn.překl. nejvyšší žákovský stupeň), lidem bylo povoleno dělat jednu korjú katu, jestliže chtěli. Někdo dělal nějaké legračně vypadající korjú a jak jsem později zjistil bylo to Hokušin Itto rjú. Velmi zajímavá věc, přestože ... nebudu příliš kritický, ale ... je jaksi zvláštní. Napřiklad, je tam technika, kde provádíš bodnutí dozadu; potom dokončíš se zanšinem a potom doslova otřeš svůj meč do svojí hakamy. Potom se otočíš zpět dopředu a držením meče před sebou prozkoumává obě strany ostří jako kdyby jsi hodnotil meč. Konečně provede "normální" čiburi (vypadajíc jako čiburi z Omori rjú) a odloží meč stranou. Zdá se, že mnoho času stráví děláním činagui/čiburi, když se to tak vezme, na meči nebyla skutečně žádná krev. Ale v každém připadě. Nějaké z jejich technik jsou docela působivé; je tam jedna, která vypadá jako oku-iai zawaza's shihogiri, kromě nahrazení tnutí, všemožně bodáš a skáčeš, celkový dojem je "otočit, skočit, bodnout, skočit, bodnout, otočit, skočit, bodnout, skočit, bodnout".... jestliže neočekáváš, že je to dost neobvyklé vidět tyto techniky ukazované uprostřed jinak klidných zkoušek.

Bohužel, tentokrát jsem se nesetkal se sensejem Tanno. Hádám, že byl dvojnásobně zaneprázdněn nebo tak něco. Tak možná ho potkám později v tomto týdnu. Mezitím bych měl jít a zapsat si, to co mi bylo opravováno, než to zapomenu.

Vloženo Jeffem v 9:28 PM

Původní článek najdete na http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/02/fukushima-iai-koshukai.html

Fukušimské Iai

24. června 2008 v 19:33 | birch |  2006
Úterý, 12.ledna, 2006

Díky Namitome sensejovi, jsem dostal kontakt na 8.dana Hanši iai senseje Tanaku z Fukušimy. Postupně mi davá spojení na někoho, kdo cvičí ve Fukušimě, ale žije v tom samém městě jako já, pan Kimura, jenž nabídl, že mě na cvičení sveze. Tak to bylo minulou noc. Vyzvednul mě u mně doma a vyrazili jsem na cvičení. Tanaka sensej je mimořádně příjemný a hodně mi ukazoval. Obvykle, se cítíš hodně šťastně, když ti někdo ukáže jednu nebo dvě věci, ale mě jich ukázal hromadu. Bylo to báječné. Nezapomínám na ně a v případě, že se tě týkají, tak je uvádím:

1. Byl jsem v sedu příliš vysoko. (Toto je většinou kvůli mým kolenům a klouby jsou celé ztuhlé, protože je dost neprotahuju.) Tanaka sensej mi řekl, že je v pořádku sedět v seize s mými velkými prsty 5-8 centimetrů od sebe a také válet moje klouby po vnější straně, můj zadek sedí mezi mými patami. Toto mi pomůže snížit mé boky a dát mi pevnější základ dosednout.

2.Při tasení meče, přiskřípneš(přitlačíš) mune (pozn.překl. hřbet meče) mezi palcem a ukazováčkem zatímco tasíš. Toto dělá jednodušší umístit energii do špičky, když provádíš nukicuke(pozn.překl. vytasení meče, jenž je zároveň sekem). Také řekl, že bylo v pořádku úplně posečkat, velmi lehce v okamžiku sajabanari(pozn.překl. "opuštění saji" - moment, kdy kissaki opouští saju). Toto popírá, co jsem slyšel jinde, ale věřím, že mohu vídat obě možnosti.

3. Když jsem prováděl furikaburi (pozn.překl. přechod do nápřahu), moje lokty byly příliš zeširoka a můj džódan byl příliš otevřený. Mám přirozeně vést své lokty dolů a "chránit se", uzavřením podpaží, ačkoli sekám.

4. Moje pozice po dokončení óčiburi byla špatná; měla by být 45 stupňů dopředu. Byl jsem příliš daleko vzadu.

5. Poradil mi, jak dělat nótó trochu více uvolněným způsobem, žádné bodnutí dozadu špičkou nebo chvátat, ale nechat meč pohybovat se po velmi přirozené cestě. Potom se ujistěte, že používáte dost levou ruku, ale stažením saji a tlačením saji směrem k meči jako když potápíš (pozn.překl. autor cvičí Musó Džikiden rjú, kde se nótó provádí vertikálně než například v Musó Šinden rjú).

6. V podstatě rozebral mojí 12.katu Nuki Uči(pozn.překl.ze Seitei) Nyní, ji zkouším cvičit docela velmi jednoduše bez přemyšlení o ní. Ukročím zpět naproti tomu tasím měč a zvednutím jej dám přímo nad hlavu. Hlavní věc je ta, že má to být rovně vpřed a vzad, jednou rukou, předtím uchopíš meč druhou rukou a sekáš.

7. Také se mi pokusil říci něco o tsuka-ate v 10.katě (pozn.překl.ze Seitei). Ukázal mi, že se to dělá stejně jako úder na kote v kendó, v tom je tvůj pohyb těla velmi silný, ale skutečný úder svýma rukama je lehký. Dosud jsem se ještě nedozvěděl tuto věc.

Jinými slovy, bylo to velmi dobré cvičení. Vždy je dobré slyšet různé úhly pohledu, ale nakonec si nemyslím, že jsou tak různé. Když jsem říkal sensejovi Tanakovi, že můj učitel byl Haruna sensej z Okajamy, se usmál a řekl:"On byl také náš učitel." Hadám, že skupina v Okajamě a skupina ve Fukušimě jsou v základu "bratři". Ačkoli bych mohl vidět něco z Haruny senseje v iai senseje Tanaky .... možná toto je způsob, jak lidé přežívají, prostřednictvím jiných lidí, které učili nebo ovlivnili.

Původní článek v angličtině můžete najít na http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/01/fukushima-iai.html

vloženo Jeffem v 7:42 PM

Sensei Katsuhiko Ide

23. června 2008 v 19:56 | birch |  2005
Neděle, 25.září, 2005

Sensei Katsuhiko Ide z Hirošimi zemřel náhle při dopravní nehodě počátkem září. Byl držitelem 7.danu kendó, 8.danu iaidó, 8.danu jódó. Navštívil Guelph (pozn.překl. město v Ontáriu v Kanadě) během našeho květnového semináře. Byl celojaponským iaidó šampiónem, jehož technické dovednosti a silné vystupování bylo bezprostředně pozoruhodné. Učil nás mnoho cenných skutečností, ale jedna která mě zasáhla nejvíce, je jeho obětavost tvrdému tréninku - řekl, že když se připravoval na turnaj, tak chtěl vždy udělat nejméně 1000 seků denně - to znamená o něco usilovat. Bude chybět těm, co ho znali.

Aktualizace: trochu více informací od Trevora o Ide senseiovi. Ide sensei byl tím jedním, kdo porazil Harunu senseie v roce 1988 na Celojaponském mistrovství předtím, než Haruna Sensei zvítězil v roce 1989. Ide sensei obdržel 8.dan v květnu 1989 a Trevor má dojem, že byl prvním vítězem turnaje 8.danů v Hakkone. Skutečně uznávaný bojovník.

vloženo Jefem v 6:17 PM

Džó, Ha, Kjú

23. června 2008 v 19:15 | Jeff - překlad birch |  2007
Pondělí, 15. října, 2007

Při cvičení jedné noci, když jsem poprvé cvičil techniky Sekiguči rjú, mě učitel zastavil a řekl, "V Seitei iai a v Ejšin rjú máte Džó-Ha-Kjú, ale v Sekiguči rjú to nemáme. Správně je to 'Baaaat!'" ... jakmile se rozhodneš utočit, tak jen utočíš, tak jak rychle umíš, tak jedním pohybem tneš.

Zjistil jsem, že je to velmi zajímavé. Džó, Ha, Kjú je úžasná představa, si myslím. Mnoho různých metafor lidé používají k jejímu popisu. Učitel to popsal pomocí obdoby s vodopádem. Jestliže pozoruješ trochu vody (vlnku nebo něco), zatímco se pohybuje po řece, zdá se, že se posunuje pomalu a mírumilovně. Jemně dosáhne vrcholu okraje vodopádu a začne zrychlovat. Tvoje oči to pochopitelně sledují a nebudeš si uvědomovat, jak rychle to pokračuje dokud BAM! Řítí se do oparu, na dno a zmizí.

Jiný popis často používaný Kimem (pozn.překl. zřejmě myslí Kima Taylora (7.dan renši iaidó, 5.dan džódó z kanadského Guelphu), když jsem byl v Guelphu. Představ si, že máš veliký sud na dešťovou vodu se zalívací hadicí a troše vody na dně. Pusíš vodu do hadice a poprvé si dokonce nemůžeš být jistý, zda-li hladina vody stoupá nebo ne. Vrátíš se o trochu později a hladina vody je blíže k víku a můžeš ji konečně vidět se pohybovat, třebaže ještě docela pomalu. Přijdeš za chvilku a sud je skoro plný a hladina vody stoupá rychle, tak rychle, že nemůžeš včas zastavit proud vody .... voda přetéká všude, protože jsi špatně odhadnul, jak rychle to přijde.

Jiný den jsem měl vlastní zkušenost s Džó-Ha-Kjú. Mám starý deštník s několika ohnutými lamelami. Neotevírá se způsobem, jako když jsem ho koupil. Stiskneš knoflík a vypadá to, že se nic nestane; chceš s ním zatřást - ale ne, velmi pozvolně, pochopíš, že se vlastně rozvíjí. Více se rozvíjí, více zabírají pružiny na lamelách a rychleji se rozvíjí. Zčistajasna se opravdu pohne a PRÁSK! - je otevřen s prásknutím, že ti málem vypadne z ruky a překvapí tě.

V porovnání rjúha(odnoží škol), je jaksi příliš jednoduché udělat kategorická prohlášení, že se tomu vyhnu. Ale pan Sakašita říkal, že nějací lidé, kteří viděli Sekiguči rjú, říkali, že nemá "kiguraj" nebo "vážnost, důstojnost" (pozn.překl. v kendó znamená ušlechtilé držení těla, chování, hrdost a důstojnost); techniky jsou příliš rychlé a věcné, kdežto Ejšin rjú je považováno za velmi esteticky pěkný, vzpřímený a důstojný styl. Nevím, jestli toto je pravda, ale žasnu, jak moc je Džó-Ha-Kjú estetický stupeň a do jaké míry by mohl mít "bojový" nádech.

Džó-Ha-Kjú je ukázáno v mnoha japonských tradičních uměních, například divadle Nó, kaligrafii a bubnování. Mohlo by být jednoduché odmítnout toto jako
prostě estetické. Ale vzhledem k výše uvedeným metaforám, tak to také může být cesta, jak zklidnit úsudky protivníků, že mají více času než skutečně mají, tím ovládnout jejich načasování a možnosti potlačení jejich aktivity. Když jsem se poprvé učil Mae, stav mysly byl "Netas ... netas ... ne ... [a v posledním možném okamžiku] dobře, příliš pozdě! Sekej"!

Sekiguči rjú se zdá, že přijmulo rozdílný přístup. Nejsem si jistý, jestli tomu rozumím, ale zdá se bližší tomuto: "Čekej ... čekej ... čekej ... Sekej!" Toto není tak velké překvapení protivníka jako očekávání a reakce (nebo snad "předreakce" by byl lepší výraz).

V každém případě si myslím, je toto velmi skrytý obsah a prověřím to více.

Skličující novinka: Jamašita sensei z Omuty, Fukuoka, 8.dan, zemřel nedávno ve věku 91 let. Byl učitelem iai Namitome senseie. Vždy poukazoval na jeho iai jako na "iaidžucu" a při ukázkách často dělal neobvyklé obměny technik, které jsem neviděl nikde jinde. Azuma sensei mi řekl trochu o něm; byl "starým strážcem" a byl jedním z posledních "buši" - lidí, kteří přistupovali k budó se skutečným bojovým duchem. Je mi líto, že jsem nikdy neviděl jeho iai.

vloženo Jeffem v 4:24 AM
Původní článek v angličtině si můžete přečíst http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2007/10/jo-ha-kyu.html

Pravost ...

23. června 2008 v 10:56 | jeff překlad birch |  2008
Čtvrtek, 15.května, 2008

Celá věc kolem pravosti(autentičnosti) je jedna z těch věcí, se kterou hodně zápasím, když přemýšlým o korjú (pozn.překl. stará japonská bojová umění).

Zde je názor mnoha lidí přemýšlejích o korjú:

Nejlepší korjú bylo předáno z generace na generaci od času samurajů. Nejlepší bojovníci vybrali své poznatky praktických bojových technik a schopnosti nutné k přežití a boje na život a na smrt a učili je svědomitě své studenty, sami zvládli techniky a postupně je předali nezměněné svým studentům. A tak dále po generace.

Jestliže je tento pohled správný, potom korjú představuje ne jen drahocený kulturně/antropologický odkaz, ale také neocenitelný pohled na účinné bojové techniky. Ne jako moderní "budó". Pouze korjú "budžucu" se dochovaly z časů, kdy bitvy na život a smrt byly skutečností - musejí odrážet pravdu smrtících technik.

Modelová situace předání znalostí (podle korjú puritánů) by se zdála být nějakým druhem kopírování (ofocení). Použítím obrazové podoby stylu zakládajícího učitele si utvoří "pamět" technik. Během pilného učení, jím vybraný nástupce kopíruje učitele, vytváří přesnou "pamět" technik, stejnou jako je fotokopie originálu.

Lidé, kteří přemýšlí tímto způsobem věří, ne jen možnosti "opravdového a správného předání", ale také, že je to pravděpodobné. Vezměme v úvahu toto: Hodně aktuálně cvičených korjú má přibližně mezi 10. a 20. generací následovníků a aktuální stav umění musí odrážet "slabé spojení", jak říkají, v řetězu desátého nebo dvacátého učitele. Jinými slovy, jestliže se někdy vyskytnul jeden "špatný učitel" v řetězu učitelů - někdo, jehož znalosti byly menší než kompletní nebo jehož fyzické mistrovství bylo menší než kompletní - potom následující generace mohla pokračovat v rozšiřování chyby nebo chatrně ukazovat.

Korjú puristé mohou argumentovat, že jen nejlepší studenti byli vybráni v pokračování školy - ti žáci, kteří, přes dlouhou a tvrdou dobu učení, mohli mít velmi dobrou směs znalostí a fyzického mistrovstvím.

Ale není skutečnost daleko více komplikovaná a méně idealistická než toto vše?

Za prvé, velký názor o "okopírování" vzoru se zdá být chybný. Lidské bytí není fotokopírováním. My kreslíme rukama. Učitel stvoří "mapu" technik a my znovu kopírujeme jeho "mapu" svou nejistou rukou. Vnášíme chyby, deformace a přehlédnutí. Plynutím času překreslujeme vícekrát naší "mapu" a snad se přibližuje blíže a blíže mistově verzi. Snad nakonec se stane pozoruhodně přesnou. Ale potom učitel zemře a my jsme přinuceni jít sami a znovu vytáhnout naší mapu ze vzpomínek. Je těžké obhájit názor, že cvičíme přesně, po té co náš učitel zemřel.

Kromě toho výše uvedené ignoruje jinou skutečnost lidské přírody: pýchu. Jednou učitel zemřel a my jsme učitelem, navzdory našim nejlepším úmyslům zachovát techniky, jak jsme se učili. Je to téměř nevyhnutelné, že zvýrazníme osobní priority nebo jinak zavedeme (dokonce velmi přesné) odlišnosti, které budou sílit v průběhu času.

Výše uvedené také zanedbává přirozenost uspořádání a lidské úsilí. Zájmy vstupují do jakéhokoli uspořádání skládající se ze třech a více lidí. Není nutně pravda, že jen nejlepší studenti jsou vybráni reprezentovat školu.
Častokrát, je to více student s osobním kouzlem nebo více zdvořilý student. Nebo student více zkušený v řízení jiných. Nebo nejlepší učitel. Nebo student, který se nepochybil několik předchozích měsíců před učitelovou smrtí.

(Více o tomto zde na Blogu Kima Taylora)

Další komplikace: bojová umění mají tendenci růst a klesat na popularitě. Ve skutečnosti, hodně bojových umění se ubíralo během období blízko vyhynutí, když měli velmi málo studentů. Když bylo na výběr jen ze 6 studentů, co znamená řící, že ten, co byl vybrán jako nositel tradice byl "nejlepší"? Ve skutečnosti nejlepší z velmi velmi malého prostoru.

Další bojová umění přežila, jelikož byla děděna. Umění bylo předáváno z otce na syna. Skutečně korjú puritáni veří, že pokaždé byl syn absolutně nejlepší osoba vyjadřující umění tak, jak ho učil jeho otec před ním, ve vztahu k porozumění a fyzického ovládnutí?

Myslím, že je to pěkně vyjasněné, že "pravdivé a správné předání" je v podstatě mýtus. Jestliže mi ješte nevěříte, podívejte se na staré filmy, které najdete o bojových uměních. Je téměř jisté, že jsou podstatné odlišnosti mezi způsobem, jak jsou bojová umění cvičena nyní a způsobem, jak byly cvičeny. Častokrát tyto filmy (třeba 400 let starého umění) jsou jen 50let staré. My přinejmenším máme výhodu, že můžeme vidět tyto filmy, zatímco předchozí generace měly jen kreslené nebo psané popisy. Nepochybně každá větší změna byla provedena během prvních 350 let.

Tak pokud je bezpečné říci, tak jsme vyspekulovali pouze nepřesnou podobu k tomu, co zakladatel stanovil, jaký smysl má "pravost"?

V korjú se zdá, že není dost učitelů, kteří jsou "kvalifikovaní"; lidé také požadují, aby oni byli "autentičtí" ("praví") a "legitimní" ("oprávnění"), jestliže všechny tyto výrazy mají nějaký význam. Ve skutečnosti se ptám také po významu slova "kvalifikovaní", nikdo opravdu nezná co kvalifikovanost požaduje k poražení někoho v boji na meče. (Jestliže skutečně chceš pátrat, snad můžeš najít práci jako žoldák v nějaké občanské válce v Africe a načerpat nějaké zkušenosti v řezání lidí mačetou. Jen vás prosím, aby jste se nevraceli, tam kde žiji.)

Legitimacy, in turn, is decided by a committee of people who have no direct connection with the art itself. An organization is set up (usually by people with a vested interest in representing themselves within said organization) and then it is a race to get recognized as "the legitimate head" of your school before the other guy down the road gets it.(pozn.překladatele:tuhle část jsem nebyl schopen přeložit :-( )Jestliže máš více papírů a cetek než jiný člověk, (neřku-li studentů), pravděpodobně vyhraješ. Ale kdyby se stalo, že nebudeš respektován, nic není ztraceno; vždy se můžeš spojit s několika jinými lidmi a utvořit vaší vlastní konkurenční organizaci. Nikdo nemusí být zcela opomíjen: toť otázka, jak dlouho a jak vlivná by tvoje tvoje organizace byla.

Připadám ti trochu cynický?

Všechno z toho je reakce na nějaké hašteření, které se konalo v pár online fórech o bojových umění. Problém je ten, že znám obě zahrnuté strany a pokud vím, navzdory všem obviněním ze lhaní a "roznášení klamných informací", myslím, že obě strany opravdu věří v jejich verzi pravdy. Problém je jednoduchý, jejich verze jsou vzájemně neslučitelné. Je to podobně jako v Rašómonovi(pozn. překladatele: Rašómon je japonský film od Akira Kurosawi - ve filmu je znásilnění ženy v lese a vražda manžela vyprávěna ze čtyř různých úhlů pohledu čtyřmi různými lidmi; abychom zjistili, že každý z nich lže a vyprávění si vylepšují tak, aby sám vypadal v tom lepším světle)

Nevím, co je pravdou. Nevím, kdy učitel X začal cvičit s učitelem Y nebo co učitel Z řekl o kom. Vím, že všichni zmínění učitelé jsou uznávaní, mají dobrou pověst, šlechetní, nadšení a poctiví lidé, kteří by se styděli a byli v rozpacích ze zběsilosti jejich studentů, dokonce jestliže tato zběsilost byla udělána s nejlepšími úmysly a ve jméně obrany jejich cti.

Žádám lidi, aby drželi na paměti několik věcí:

Není vaše zodpovědnost chránit čest vašeho učitele. Váš učitel se pravděpodobně nestará co nějaké zvíře o něm říká. Kolem dokola říkat něco špatného o něčím učiteli dělá jen odpornou situaci odpornější.

Když někdo říká: "Můj učitel je má větší znalost/je opravdovější/je všeobecně uznávanější/informovanější!", tak správná odpověď je:"No a co? Jaké větší znalosti nebo informace máš ty? A jak opravdovost a uznávanost (domnívajíc se, že tyto slova mají vůbec význam) ovlivňují schopnost tvého učitele naučit tě správné od špatného?"

Nakonec, bojová umění jsou o sebezdokonalování. Sebezdokonalování pokládáte základy v dodžó a potom ve vašem skutečném životě ve vzájemném chování k jiným lidem. Po strávené noci přispíváním na fórech nebo na blogy jsem došel k závěru, že je velmi těžké pochopit sebezdokonalování.

Toto mi opravdu připomnělo, že bych měl zvednout mojí tlustou prdel a jít do dódžó.

vloženo Jeffem at 2:42
Původní článek naleznete zde.

Hypoteticky...

17. června 2008 v 22:30 | birch |  2008
Sobota, 8.června, 2008

V iaidó strávíme mnoho času úvahami o zabíjení jiných lidí. Uvolněně debatujeme o tnutí našeho protivníka přes oči, za účelem jeho oslepení, před rozseknutím jeho hlavy a krku; debatujeme o nejlepším úhlu bodnutí někoho do srdce; diskutujeme nejlepší držení meče pro uříznutí něčí hlavy. Jistě, je to všechno v hypotetické rovině, že?

Dobře, co jestli ... vím, zní to silácky jestli ... ale co když zjistíš, že se musíš rozhodnout, zda zakročíš při nějaké násilné okolnosti?

Dneska kolem poledne, muž svým vozem najel do davu lidí v Akihabaře v Tokiu a potom pokračoval v řádění bodáním lidí. Zabil nejméně 3 lidi a zranil 14 dalších.
Více o této události si můžete přečíct zde.

Byl jsem v Akihabaře v pátek v noci. V minulosti jsem tam byl s mečem po cvičení iaidó. Zapoměňme na to, jak je celá situace nepříjemná, je možné, že ty nebo já bychom se možná sami objevili v téhle situaci.

Jsem zvědav, zda bych byl schopen něco udělat nebo jestli bych tam jenom stál v šoku. Nakonec útočníka policie zodpovědně zadržela, ale více než 10 lidí bylo zraněno nebo zabito. Neznám karate; neznám aikido nebo krav maga nebo něco jiného - žádnou z těchto možností... Mohl bych ho zastavit useknutím jeho ruky nebo něčeho jiného. Měl bych kuráž to udělat?

Poprvé jsem začal přemýšlet o této věci po tom, co se stala následující událost. Šílenec k smrti ubodal děti na základní škole. Toho času jako učitel na základní škole jsem přemýšlel, zda bych byl schopen tomu zamezit v mojí škole.

Neumím zcela vysvětlit proč, ale myslím, že zvláště toto je důležitá otázka pro iaidóku (pozn. překl. člověk cvičící iaidó). Jsem připraven připustit, že tato situace se nikdy více nestane. Ale jsem ja psychicky připraven zabít a/nebo zemřít za záchránu lidského života?

vložil Jeff ve 12:34 AM

Kaple zasvěcená Hajašizakimu a iaidó, město Murajama, Jamagata

17. června 2008 v 17:41 | jeff - přeložil birch |  2006
Sobota, 1.dubna, 2006
Zde jsou obrázky, které jsem slíbil.
Je to malá odlehlá svatyně, myslím, že označuje původní místo, kde se Hajašizaki Džinsuke Šigenobu modlil za inspiraci od bohů a kde přišel nápad, co se týká iaidó.
Je zde kámen vztyčený "skutečným 20. hlavním představitelem" linie Musó Džikiden Eišin rjú senseiem Kawano.
Zde je samotná stavba kaple. Všimněte si sněhu. Byl konec března!

V myšlenkách mi uvízlo pár jiných věcí. Za prvé, byla tam velmi nevhodná stavba, která byla umístěna tak, že byla lehce připlácnutá uprostřed města s Onseny (horkými pramen). Uprostřed t města jsem nadával, že tam nepostavili samostatné domy o 3 nebo 4 poschodích, byla tam 30 patrová zrůda. Představuji si, jak někdo řekl. "Hej, postavme věž pro kanceláře ve středu tohodle venkovského pole s pšenicí". Bylo to tak nevkusné, že já i nějací jiní turisté z vlaku jsme začali o tom vtipkovat a ukazovat na to. Myslím si, že také každý rozumně skončil focením toho monstra. Ušetřím vás podrobností.

Raději k další zvláštní věci a to k vícejazyčnému popisu pro Iaidó svatyni, v angličtině a ... v ruštině (?) Jaksi podivné. Nemyslel jsme si, že jsme byli tak daleko na severu ...

vloženo Jeffem v 6:17

Skupina iaidistů v Beppu

15. června 2008 v 20:21 | birch |  2007
Pondělí, 15.říjen, 2007

Toto je část, kde si troufnu říct, že jsem plně začleněný-člen iaidó oddílu a né večně trpěná osoba ... (Nejsem rozhořčený!)

Onehdy v neděli byla na tréninku veliká účast, tak jsem všechny seřadil a udělal fotku. Nejsem příliš potešen výkonem mého fotáku, ale popravdě jsem nenastavil foťák moc dobře, je to moje chyba.

Přední řada(zleva do prava): Yasumatsu Sensei, Azuma Sensei, Kawamura Sensei, Sato Sensei, Nishino-san, Uramoto-san.
Zadní řada(zleva do prava): Kosaka Sensei, Tokumitsu-san, Hirota-san, Naka-san, Yamamura Sensei, Karai-san*, Hamasaki-san, Fujikawa-kun, Yoshimochi Sensei, Ishii Sensei.
*Nejsem si moc jistý se správostí čtení, ale neznám jeho skutečné jméno, protože na něj každý volá Kačan!

Všimněte si Fujikawy-kun. Myslím, že tento mladíček vyhraje Celojaponský šampionát, začal asi v 10 letech a cvičí stále. Sensei Yoshimochi je nový soke v Niten Iči rjú (vě větvi Gosho) a sensei Ishii je jeho partner při cvičení. Oba také vyučují Sekiguči rjú.
Zde je Oitský výběr pro Celojaponský šampionát pro příští týden.
Zleva do prava:
Kosaka Sensei (kategorie 7.danů) se umístil 2x nebo 3x, ale pokud vím, tak nikdy nevyhrál. Nyní píše serii článků o iaidó pro časopis Kendo Nippon. Sensei Sato (8.dan) je trenér týmu. Sensei Kawamura je jeden ze tří ZNKR 9.danů v Japonsku. Nishino-san (6.dan) přišel loni (pozn.překladatele zřejmě vstoupil loni do dódžó). Uramoto-san (5.dan) je velmi dobrý, ale asi startuje poprvé, nejsem si jistý. V každém případě přinejmenším přeji celému týmu hodně štestí, v posledních 6.měsících trénují opravdu intenzivně. Doufám, že mohou narušit "očekávané" výsledky a vyřadit favority: domácí hrdiny z Okajamy a válcující team z Čiby, který dominoval soutěži v posledních několika letech. Zlomte vaz, chlapci!

Napsal Jeff ve 4:58 AM
Původní článek v angličtině:

Iaidó Taikai v Hakone

14. června 2008 v 21:43 | jeff - překlad birch |  2008
Sobota, květen 31, 2008

Minulou středu 28.května proběhl v Hakone turnaj 8.danů. Konná se každý rok 28.května v Hakonské svatyni bez ohledu, zda je víkend nebo svátek. Jelikož to pro mě byl pracovní den, tak jsem nemohl jít, jelikož bych moc chtěl.

Více informací o této události je zde (v Japonštině). Turnaj je pro pozvané a tak soutežící jsou jen úplně nejlepší 8.dani - ti kdo mají vítězství v turnajích 7.danů. Není mi zcela jasné, jak to chodí, ale (obvykle) to vypadá, že jestliže jsi vyhrál v minulosti, nemůžeš se opět zůčastnit. Ukazuje se, že mohou být nějaké vyjímky, myslím.

Našel jsem seznam předchozích účastníků. Kde jsem byl schopen, jsem napsal jména v Romaji. Je daleko snazší udělat to s příjmením než s křestným jménem, uvedu pouze příjmení; omlouvám se, jestliže toto vypadá neuctivě, nebo jestliže budou nějaká jména špatně. Samozřejmě, vyjádření úcty "Sensei" mlčky předpokládám s každým jménem...! Příjmení a prefektura pravděpodobně stačí, ve většině případů k určení daného učitele. V jednom případě jsem upřímně odhadoval jména pravděpodobně je špatně.

1. ročník turnaje - Heisei 5 (1993)

Vítěz: Kawaguchi Toshihiko (Yamaguchi)
2nd: Ide Katsuhiko (Hiroshima)
3rd: Otsuka Taro (Gifu)
Účastníci - Kobayashi Masao (Ibaraki), Namitome Shigenori (Fukuoka), Fujita (Tokyo), Mori (Osaka), Yamazaki (Saitama), Yamazaki (Shizuoka)

2. ročník turnaje - Heisei 6 (1994)
Vítěz: Yasunaga (Kumamoto)
2nd: Kishimoto (Chiba)
3rd: Yoshinari (Kanagawa)
Účastníci - Ohashi Ryo (Tokyo), Kataoka (Aichi), Sato (Miyagi), Takeda (Ishikawa), Miura (Yamaguchi), Watanabe Hideo (Saitama)

3. ročník turnaje - Heisei 7 (1995)
Vítěz: Ishido Shizufumi (Kanagawa)
2nd: Mitani (Kochi)
3rd: Oda (Shizuoka)
Účastníci - Hakuno (Fukoka), Sato (Tokyo), Saiki (Yamaguchi), Sugahara (Miyagi), Tamagawa (Osaka), Fukuhara (Hyogo)

4. ročník turnaje - Heisei 8 (1996)
Vítěz: Kimura (Kumamoto)
2nd: Monma(?) (Yamagata)
3rd: Fujiwara (Hyogo)
Účastníci - Oura(?) (Tokyo), Tanaka Shinzo (Fukushima), Tamagawa (Osaka), Fukube(?) (Mie), Yamauchi (Osaka), Yoshinari (Kanagawa)

5. ročník turnaje - Heisei 9 (1997) - 1240.leté výročí svatyně; mnozí minulí účastníci byli opětovně pozváni soutěžit
Vítěz: Kawaguchi Toshihiko (Yamaguchi)
2nd: Ide Katsuhiko (Hiroshima)
3rd: Mitani (Kochi)
Účastníci - Ishido Shizufumi (Kanagawa), Oura (Tokyo), Fukuhara (Hyogo), Yasunaga (Kumamoto), Yamazaki (Saitama), Yoshinari (Kanagawa)

6. ročník turnaje - Heisei 10 (1998)
Vítěz: Ogura Noboru (Tochigi)
2nd: Fukushima Manabu (Tokyo)
3rd: Kumeno (Ehime)
Účastníci - Sojima(?) (Kanagawa), Gota (Hokkaido), Nishidaira Hirofumi (Okinawa), Imura (Osaka), Noguchi (Chiba), Inoue Katsuhiko (Shizuoka)

7. ročník turnaje - Heisei 11 (1999)
Vítěz: Tanaka (Tokyo)
2nd: Yamazaki (Shizuoka)
3rd: Fujita (Tokyo)
Účastníci - Kishimoto (Chiba), Takeda (Ishikawa), Mori (Osaka), Watanabe (Saitama), Miura (Yamaguchi), Yagyu Hideo (Osaka)

8. ročník turnaje - Heisei 12 (2000)
Vítěz: Azuma Yoshinobu (Oita)
2nd: Muraomo(?) (Tokyo)
3rd: Haruna Matsuo (Okayama)
Účastníci - Nakamura (Tokyo), Obayashi (Osaka), Kaneda Masao (Tokyo), Hisano Michiya (Shizuoka), Hirota (Aomori), Koike (Yamanashi)

9. ročník turnaje - Heisei 13 (2001)
Vítěz: Kusama (Niigata)
2nd: Aoki Eiji (Tokyo)
3rd: Harada Sho (Tokushima)
Účastníci - Ishihara (Okayama), Hakuno (Fukuoka), Sato Yukio (Oita), Miyata (Ibaraki), Koyanagi (Osaka), Yamamoto Noboru (Tokyo)

10. ročník turnaje - Heisei 14 (2002)

Vítěz: Fukuhara (Hyogo)
2nd: Yamazaki (Saitama)
3rd: Miyata (Ibaraki)
Účastníci - Tanaka Shinzo (Fukushima), Oda (Shizuoka), Saiki (Yamaguchi), Fukube (Mie), Kimura (Kumamoto), Fujiwara (Hyogo)

11. ročník turnaje - Heisei 15 (2003)
Vítěz: Tanno Sutekatsu (Fukushima)
2nd: Matsuoka (Aichi)
3rd: Muraomo(?) (Tokyo)
Účastníci - Hisano (Shizuoka), Aoki Eiji (Tokyo), Harada (Tokushima), Kamikokuryo (Kagoshima), Oguri(?) (Kumamoto), Ito (Tokyo)

12. ročník turnaje - Heisei 16 (2004)

Vítěz: Ikeda Masao (Tochigi)
2nd: Inoue (Saitama)
3rd: Nakano (Osaka)
Účastníci - Oura (Tokyo), Obayashi (Osaka), Fukube (Mie), Ueno Masanobu (Okayama), Doi (Ishikawa), Takao (Osaka)

13. ročník turnaje - Heisei 17 (2005)

Vítěz - Ito (Tokyo)
2nd: Sato (Okayama)
3rd: Ide Yuta (Fukuoka)
Účastníci - Imura (Osaka), Muraomo (Tokyo), Harada Sho (Tokushima), Kamikokuryo (Kagoshima), Oguri (Kumamoto), Ogasawara (Yamagata)
Aktualizováno: (15.června, 2008)
Našel jsem nějaké další informace...

15. ročník turnaje - Heisei 19 (2007)
Vítěz - Mizuno (Aichi, style: Shinkage Ryu)
2nd: Nakamura Masahito (Ishikawa, MJER)
3rd: Ide Yuta (Fukuoka, MSR)
Účastníci - Katsuaka (Kanagawa, Tamiya Ryu), Aoki (Tokyo, MSR), Maebara (Hiroshima, MSR), Tatsuno (Ibaraki, MSR), Miyazaki Kentarou (Nagasaki, MSR), Yanagihara (Tokyo, MSR)

16. ročník turnaje - Heisei 20 (2008)
Vítěz - Arao (Osaka, MJER)
2nd: Kaneshi (?) (Shizuoka, MJER)
3rd: Ozaki Makoto (Kanagawa, MSR)
Účastníci - Takahashi (Tokyo, MSR), Sugawara (Kyoto, MJER), Tsuchiya (Gifu, Yagyu Shinkage Ryu), Yoshikawa (Tokyo, MSR), Tanizu(?) (Ibaraki, MSR), Sotozaki(?) (Aomori, MSR)

Můj současný učitel sensej Ozaki skončil 3.

Vloženo Jeffem at 6:39 AM

Skutečný význam iai

14. června 2008 v 8:01 | jeff - překlad: birch |  2005
Pátek, 27.květen, 2005

Během mého cvičení poslední noci mě napadla myšlenka (ne poprvé), že "i" a "ai" v podstate znamená - kdekoli jsi a všechno co děláš, by jsi měl zkusit tak, aby "dobře zapadlo" s tvým okolím. Jinými slovy, měl by jsi vždy jednat přiměřeně na danou situaci. Toto se nevyhnutelně jen nevztahuje na, být připraven bránit sám sebe. Například, pokud sedíš v kanceláři, sedíš tak, že blokuješ uličku? Někdo se tě pokouší obejít, ale ty nedbáš svého okolí? Chováš se přiměřeně při společenských událostech? Ostatně, pokud nemáme čas ochránit sami sebe, pak vyhnutí se neshodám (boji) by mělo být naším prvořadým cílem. Víceméně se tak domnívám ...

Po cvičení jsem šel popít se 4 dalšími lidmi. Jeden z nich je celkově trochu protivný, ale není do jisté míry čímkoli výjímečný; je typ človeka, který si zakládá na výstředním chování, dokonce těžce vyslovitelnou angličtinou, ačkoli ví, že já umím mluvit trochu Japonsky. A potom v tom samém projevu uznání, on je bud neschopný nebo nechce mluvit pomalu, jednoduchou japonštinou tak, abych mu rozumněl. Přišel ke mně, mumlal něco v Nihongo rychle za sebou a když jsem vypadal zmateně, řekl něco jako "Weah dzoo yuu ribu?" Oh... " Kde žiješ? (Where do you live (správne v anj)?).

V každém případě byl opilejší a opilejší, více a více byl nesnesitelnejší do bodu, kdy mě to fakticky začínalo trápit. Nejdříve byl jenom divnej, skákal do řeči jako třeba: "Máš rád Japonsko?" (Ano.) "Máš rád japonskou kulturu?" (Ano.) "Ale nenávidíš japonské lidi, že, že? Ano, nenávidíš. Nenávidíš Japonce! Všichni cizinci jsou stejní. Nenávidíte Japonce!" Pěkně mě překvapil výstřední přímou konverzací, tak jsem zkusil změnit téma hovoru zpět na iaidó.

Tedy z dosavadní skutečnosti, jeho iaidó je dočista hrozné, z řady důvodu se nebudu navážet. Ale on náhle začal kritizovat moje iaidó, přesneji způsob jak dělám nótó. Jestliže (za a) on není velmi dobrý a (za b) cvičí Musó Šinden a zřejmě nikdy neviděl Džikiden. Myslím, že byl trochu vykolejený. Potom se začal navážet: "Pokusíš se složit zkoušku na vyšší stupen? Nesložíš ji! Jsi hroznej! Určitě nebudeš úspěšnej!" a začal kecat jako šílenec. Po té mě začal zkoušet z mých znalostí pojmů iaidó. Zeptal se mě: "Rozumíš 'sej ču sen'?" Myslel jsem si, že to znamená něco jako "osa středu", tak jsem řekl: "Ty myslíš osu mezi tebou a tvým protivníkem?" Vítězně se rozzářil: "On neví, co je to 'sej ču sen'!. Neví nic o iaidó!". Tak to bylo dál a dál.

Během této celé nepříjemné situace, ostatní lidé u stolu byli divně tiší. Nikdo nechce nikoho urazit, k věci o které neradi mluví s človekem jsou raději k němu zticha. Místo toho oni všichni hledali něco velmi zajímavého upřeným pohledem na stropě a tvářili se, že tam nejsou. Dokud mluvil, dusil jsem v sobe myšlenku, jak dost dobře japonsky říci tomu člověku, co jsem si o něm myslel, potom jsem mohl skutečně zvednout obočí. Naštěstí, i když jsem si zjistil, že tam není pointa, tak jsem tam seděl, přitakával a řekl:"Ty si opravdu myslíš, že to tak je? Ó, To je zajímavé. Opravdu? Mm-hmm." Kromě toho bylo opravdu zřejmé, že byl hrozně nejistý... celý tento názor "cizinci nenávidí nás Japonce" musí z něčeho pocházet. Dvojnásobně jsem se mu zdráhal vynadat.

Cestou domu, jsem premýšlel - nejenom, že je technicky nemotorný ve fyzické části iaidó, ale opravdu nerozumí vztahu iaidó. To je moc špatné, že plýtvá svým časem ...

Přidáno Jeffem v 1:48 AM

Proč mě zaujal Jeffův blog?

13. června 2008 v 7:35 | birch |  admin
Ahoj,
v minulých dnech jsem objevil Jeffův Budo Blog - http://jeffsbudoblog.blogspot.com/
Jeff je Kanaďan žijící v Japonsku v Beppu v Oitě. Pracuje na univerzitě. Mimo to se cvičí iaidó (Seitei iai a Muso Džikiden) a Jodó. V iaidó je držitelem 5.danu.
Ve svém blogu popisuje svoje zážitky týkající se jeho života v Japonsku, cvičení iaidó, věcí a událostí kolem iaidó, jodó atd.
Hodně jeho postřehů a myšlenek je pro mě hodně zajímavých a myslím, že by mohly zajímat i někoho jiného, kdo se věnuje iaidó nebo budó obecně.
Nejsem extra zběhlý v angličtině, ale budu se snažit překládat články, jak nové, tak postupně staré, jak nejlépe budu umět. Kdyby někdo se chtěl přidat s překladem některého článku z Jeffova blogu, tak je samozřejmě vítán... pošlete mi prosím překlad článku na hakudoslife@seznam.cz a já ho na blog vložím. Jméno překladatele uvedu . Kdyby jste cokoli přeložili jinak lépe, neváhejte mi napsat a dám to do pořádku.
Toť asi vše ode mě, momentálně čekám na Jeffovo souhlas... když odpoví kladně, tak jsem hned jeden dám, když neodpoví, tak nevím :-)