Džó, Ha, Kjú

23. června 2008 v 19:15 | Jeff - překlad birch |  2007
Pondělí, 15. října, 2007

Při cvičení jedné noci, když jsem poprvé cvičil techniky Sekiguči rjú, mě učitel zastavil a řekl, "V Seitei iai a v Ejšin rjú máte Džó-Ha-Kjú, ale v Sekiguči rjú to nemáme. Správně je to 'Baaaat!'" ... jakmile se rozhodneš utočit, tak jen utočíš, tak jak rychle umíš, tak jedním pohybem tneš.

Zjistil jsem, že je to velmi zajímavé. Džó, Ha, Kjú je úžasná představa, si myslím. Mnoho různých metafor lidé používají k jejímu popisu. Učitel to popsal pomocí obdoby s vodopádem. Jestliže pozoruješ trochu vody (vlnku nebo něco), zatímco se pohybuje po řece, zdá se, že se posunuje pomalu a mírumilovně. Jemně dosáhne vrcholu okraje vodopádu a začne zrychlovat. Tvoje oči to pochopitelně sledují a nebudeš si uvědomovat, jak rychle to pokračuje dokud BAM! Řítí se do oparu, na dno a zmizí.

Jiný popis často používaný Kimem (pozn.překl. zřejmě myslí Kima Taylora (7.dan renši iaidó, 5.dan džódó z kanadského Guelphu), když jsem byl v Guelphu. Představ si, že máš veliký sud na dešťovou vodu se zalívací hadicí a troše vody na dně. Pusíš vodu do hadice a poprvé si dokonce nemůžeš být jistý, zda-li hladina vody stoupá nebo ne. Vrátíš se o trochu později a hladina vody je blíže k víku a můžeš ji konečně vidět se pohybovat, třebaže ještě docela pomalu. Přijdeš za chvilku a sud je skoro plný a hladina vody stoupá rychle, tak rychle, že nemůžeš včas zastavit proud vody .... voda přetéká všude, protože jsi špatně odhadnul, jak rychle to přijde.

Jiný den jsem měl vlastní zkušenost s Džó-Ha-Kjú. Mám starý deštník s několika ohnutými lamelami. Neotevírá se způsobem, jako když jsem ho koupil. Stiskneš knoflík a vypadá to, že se nic nestane; chceš s ním zatřást - ale ne, velmi pozvolně, pochopíš, že se vlastně rozvíjí. Více se rozvíjí, více zabírají pružiny na lamelách a rychleji se rozvíjí. Zčistajasna se opravdu pohne a PRÁSK! - je otevřen s prásknutím, že ti málem vypadne z ruky a překvapí tě.

V porovnání rjúha(odnoží škol), je jaksi příliš jednoduché udělat kategorická prohlášení, že se tomu vyhnu. Ale pan Sakašita říkal, že nějací lidé, kteří viděli Sekiguči rjú, říkali, že nemá "kiguraj" nebo "vážnost, důstojnost" (pozn.překl. v kendó znamená ušlechtilé držení těla, chování, hrdost a důstojnost); techniky jsou příliš rychlé a věcné, kdežto Ejšin rjú je považováno za velmi esteticky pěkný, vzpřímený a důstojný styl. Nevím, jestli toto je pravda, ale žasnu, jak moc je Džó-Ha-Kjú estetický stupeň a do jaké míry by mohl mít "bojový" nádech.

Džó-Ha-Kjú je ukázáno v mnoha japonských tradičních uměních, například divadle Nó, kaligrafii a bubnování. Mohlo by být jednoduché odmítnout toto jako
prostě estetické. Ale vzhledem k výše uvedeným metaforám, tak to také může být cesta, jak zklidnit úsudky protivníků, že mají více času než skutečně mají, tím ovládnout jejich načasování a možnosti potlačení jejich aktivity. Když jsem se poprvé učil Mae, stav mysly byl "Netas ... netas ... ne ... [a v posledním možném okamžiku] dobře, příliš pozdě! Sekej"!

Sekiguči rjú se zdá, že přijmulo rozdílný přístup. Nejsem si jistý, jestli tomu rozumím, ale zdá se bližší tomuto: "Čekej ... čekej ... čekej ... Sekej!" Toto není tak velké překvapení protivníka jako očekávání a reakce (nebo snad "předreakce" by byl lepší výraz).

V každém případě si myslím, je toto velmi skrytý obsah a prověřím to více.

Skličující novinka: Jamašita sensei z Omuty, Fukuoka, 8.dan, zemřel nedávno ve věku 91 let. Byl učitelem iai Namitome senseie. Vždy poukazoval na jeho iai jako na "iaidžucu" a při ukázkách často dělal neobvyklé obměny technik, které jsem neviděl nikde jinde. Azuma sensei mi řekl trochu o něm; byl "starým strážcem" a byl jedním z posledních "buši" - lidí, kteří přistupovali k budó se skutečným bojovým duchem. Je mi líto, že jsem nikdy neviděl jeho iai.

vloženo Jeffem v 4:24 AM
Původní článek v angličtině si můžete přečíst http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2007/10/jo-ha-kyu.html

Monday, October 15, 2007

Jo, Ha, Kyu
At practice the other night, as I was trying to do the first Sekiguchi Ryu technique, Sensei stopped me and said, "In Seitei iai, and in Eishin ryu, you have Jo-Ha-Kyu, but we don't have it in Sekiguchi Ryu. It's just 'Baaaat!' ... once you make the decision to draw, you just draw as fast as you can and cut in one motion."

I found that very interesting. Jo-Ha-Kyu is a fascinating concept, I think. There are a lot of different metaphors people use to describe it. Sensei described it by making the analogy with a waterfall. If you watch a bit of water (a ripple or something) as it travels downriver, it appears to be moving quite slowly and peacefully. It gently crests the edge of the waterfall, and begins accelerating. Your eye follows it naturally, and you're not aware of just how fast it's going until BAM! It hurtles into the mist at the bottom and disappears.

Another description was often given by Kim when I was in Guelph. Imagine you have a large rain barrel, with a hose in a bit of water at the bottom. You turn on the hose, and at first, you can't even be sure whether the water level is rising or not. You come back a bit later, and the water level is closer to the top, and you can definitely see it moving, although still quite slowly. You come back a bit later and the barrel is almost full, and the water level is coming up quickly, so quickly that you can't shut it off in time ... and the water is overflowing everywhere because you misjudged how quickly it was coming up.

I had my own experience of Jo-Ha-Kyu the other day. I have an old umbrella with a few bent vanes. It doesn't open the way it used to when I bought it. You press the button, and nothing seems to happen; you want to give it a shake, but no, very gradually, you realize that it is actually unfolding. But the more it unfolds, the more advantage the springs have on the vanes, and the faster it unfolds! Suddenly, it's really moving and FWAP! it opens with such a snap that you almost drop it, you're so startled.

In comparing ryuha, it's kind of too easy to make categorical statements, so I'll try to avoid them. But Mr. Sakashita was saying that some people, when they see Sekiguchi Ryu, say that it has no "kigurai" or "dignity"; it's too quick and to the point, whereas Eishin ryu is considered a very aesthetically nice, upright, and dignified style. I don't know if that's true, but I do wonder how much Jo-Ha-Kyu is an aesthetic point, and to what extent it might be a "combative" element.

Jo-Ha-Kyu is present in many Japanese traditional arts, such as Noh, calligraphy, and drumming. So it might be easy to dismiss it as simply aesthetics. But considering the metaphors used above, it might also be a way to lull one's opponent into thinking they have more time than they actually do, thereby controlling their timing and possibly suppressing their movements. When I first learned Mae, the mental state was "Don't draw ... don't draw ... don't ... [and at the last possible instant] okay, too late! Cut!"

Sekiguchi ryu seems to take a different approach. I'm not sure I understand it, but it seems closer to: "Wait ... wait ... wait ... Cut!" It isn't so much a suppression of the opponent, as an anticipation and reaction (or perhaps "pre-action" would be a better term).

Anyway, it is a very deep subject, I think, and something I'm looking into more.

Sad news: Yamashita Sensei, 8th dan, of Omuta, Fukuoka, passed away recently at the age of 91. He was Namitome Sensei's iai teacher. He always referred to his iai as "iaijutsu" and in demonstrations, he often did unusual variations of techniques that I have never seen elsewhere. Azuma Sensei told me a bit about him; he was of the "old guard" and was one of the last "bushi" -- people who approached budo with a real warrior spirit. I'm sorry I didn't get to see more of his iai.

posted by Jeff at 4:24 AM 0 comments
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama