Vrtání a přestavba

25. června 2008 v 8:22 | jeff - překlad birch |  2006
Pátek, 17.února, 2006

V poslední době sensej Tanaka zkouší u mě změnit dost podstatné věci, jako jak sedím v seize, jak držím meč, jak sekám a jak tasím. Je to báječné, ale také dost děsivé.

Kim (pozn.překl. sensej Kim Taylor z Guellphu) nám vždy říkal, že by jsme nikdy neměli být rozrušení ze změn v našem iaidó. Když nám učitel říká, aby jsme dělali něco jiným způsobem, měli bychom to udělat jeho způsobem a neptat se proč nebo zkusit určit, který způsob je "správný způsob" a pokusit se přilnout k novému způsobu. Zdá se, že to je způsob, jak si udržet si vaše iaidó flexibilní - "dnes to děláme tímto způsobem a neptáme se proč". Jestliže shledáš, že nejsi schopen to dělat novým způsobem nebo dokonce jestliže shledáš, že tě nový způsob roztrpčuje, tak pravděpodobně protože, jsi ve vyjetých kolejích. Měli by jsme si vychutnat výzvu změny něčeho nového.

Tak ... proč je to tak těžké pro mě upřímně změnit to, jak provádím nějaké věci? Tyto změny mohou být ve skutečnosti docela malé. Nevím to ještě. Ale cítím se jako pyšný student automechanik, jenž je pečlivě řízen k budování stroje kus po kousku od podlahy. Chceš ode mě vyměnit olej? Žádný problém! Umím to udělat. Chceš ode mně vyměnit zapalovací svíčky? Jistě! Ale teď chceš ode mně vyměnit z nějakého V8 na rovnou-6? CO?

Cítím to podobně. Chceš po mě, abych provedl čiburi trochu víc ploše? Senzačně! Chceš ode mě, abych použil méně pravou ruku, když sekám? Díky za radu! Chceš, abych celkově změnil způsob, jak tasím, jak se zvedám ze seizy, jak provádím nukicuke a držím meč? CO? Musím připustit, že nějak vzdoruju.

Ale musím řící toto, užívám si to. Po všem, tyto změny nejsou skutečně tak radikální, oni se jen zdají příšerné. Může to být proto, že my začínáme povážovat naše iaidó jako za něco hmotného, co střádáme po několik let ... a jestliže my to změníme, něco nedefinovatelné z nás odchází. Dost legrační, když se to uvede tímto způsobem, že?

V každém případě zítra se konná oblastní seminář iaidó. Bude možnost potkat hodně lidí, pravděpodobně a vidět jak nějací jiní učitelé dělají to či ono. Více zmatku! Začínám to vítat.

vloženo Jeffem v 11:40 PM

Původní článek si můžete přečíst zde http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/02/tinkering-and-rebuilding.html

Friday, February 17, 2006

Tinkering, and Rebuilding

Recently, Tanaka Sensei has been trying to get me to change some pretty fundamental stuff, like how I sit in seiza, how I grasp the sword, how I cut, and how I draw. It's great, but it's also pretty scary.

Kim always told us that we should never be upset about changing our iaido. When a teacher tells us to do something a different way, we should just do it a different way, and not ask why, or try to determine which way is the "right way" and try to cling to that. It seems to be a way to keep your iaido flexible - "Today, you're doing it this way, don't ask why." If you find yourself unable to do it the new way, or even if you find yourself getting irritated with this "new" way, it's probably because you have gotten into a rut of some kind. We should relish the challenge of trying something new.

So ... why is it so hard for me to wholeheartedly change how I'm doing things? These changes may, in fact, be quite small. I don't know yet. But I feel kind of like a proud automotive student, who has painstakingly managed to build an engine piece by piece from the ground up. You want me to change the oil? No problem! I can do that. You want me to change the spark plugs? Sure! But now you want me to change it from a V8 to a straight-6? WHAT?

I feel it's kind of the same. You want me to make my chiburui a bit flatter? Cool! You want me to use less right hand when I cut? Thanks for the tip! You want me to completely change the way I draw, rise up from seiza, cut on nukitsuke, and hold the sword? WHAT? There's some resistance there, I have to admit.

But having said that, I'm having fun. After all, these changes aren't really that radical, they just feel weird. Maybe it's because we start to regard our iaido as something material that we've accumulated over the years ... and if we change it, something intangible is being taken away from us. Pretty ridiculous when you put it that way, isn't it?


Anyway, tomorrow is the prefectural iaido seminar. I'll get the chance to meet a lot of people, probably, and see how some other teachers do things. More confusion! I'm starting to welcome it.

posted by Jeff at 11:40 PM 0 comments
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama