Sensej Tanno

26. června 2008 v 13:10 | birch |  2006
Středa, 22.února, 2006

Sensej Tanno je tím, kdo nedávno vyhrál turnaj 8.danů (vlastně si nejsem jistý; buď vyhrál poslední, nebo byl dvakrát třetí, nebo možná oboje) přišel cvičit minulou noc. Je zatraceně dost dobrý tak, jak by jste mohli doufat. Nejlepší věcí jeho iai, je jeho sek. Jeho sek je spojením extremní rychlosti, prudkosti, síly a lehkosti v jeden okamžik. Jeho pohyb těla je také dost mimořádný; když se přesouvá, říkáš si, "Co se právě stalo? Chci to vidět znovu!"

Někdo mu řekl, že jsem se s ním chtěl dlouho setkat; myslím, že jsme oba byli z toho dost v vyvedení z míry. Zní to jako fanouškovství. Stejně tak, slyšet to, že mi řekl, ať pro něho zacvičím několikrát "Mae" z korjú. Strávil cvičební pauzu díváním se a opravováním malých věcí (a nějakých né tak malých věcí) v mé technice. Nejdůležitější věc v iaidó, řekl, je sek ze sajabanare - bod kdy kissaki (pozn.překl. špička meče) je ještě uvnitř saji. Slýchával jsem toto již předtím, ale někde v minulosti, jsem to přestal dělat a začal tasit celý meč a potom sekat, což je špatně. Vzpomínám na senseje Ohmiho, říkal nám, že sek ze sajabanare je skutečná podstata iaidó. Jelikož nemám dost důvěru ve své schopnosti, myslím, že jsem tasil celý meč a pak sekal proto, protože jsem měl strach z rozříznutí svojí ruky. Ukázal mi, jak držet kojguči(pozn.překl. objímka u ústí saji) a dodal mi jistotu, že bych se neměl seknout, jestliže budu držet kojguči správně. Doufám, že je to tak.

Beztak, poslední noc jsem neměl moc aktivní náladu, tedy dokonce, když jsem dostával jednoznačnou pozornost od osmého dana, měl jsem duševní výpadek, byl jsem v prdeli. Cvič tvrději, jsi lenivý kus prevíta! Tohle se nestává každý den! Na konci cvičení jsem dělal Mae .... docela hodněkrát. Moje kolena mě zabíjela a jak unavený jsem byl, myslel jsem si o sobě - měl by jsi cvičit o dost lépe. Sliboval jsem si, že budu cvičit v budoucnu tvrději .... slibuji, že to je vhodně blíže nedefinované a jednoduché vyvléci se z toho .....

Po cvičení jsem s ním mluvil několi minut. Jezdí do Francie patrně jednou nebo dvakrát do roka. Zdá se, že je docela milý člověk; není vůbec arogantní jako nějací jiní učitelé. Zeptal jsem se pana Kimury, čím se sensej Tanno živí: je něco jako pracovník v konstrukci/manažer u železniční společnosti. Sensej Tanaka provozoval saké obchod, než šel do důchodu; sensej Namitome pracoval v zemědělství a na poště. Všichni jsou velmi přátelští, běžní lidé bez affektů. Myslím, že toto může být kritérium ve výběru učitele - průnik vysokého technického umění a dělnické prostředí, to by mohlo být ideální ...

vloženo Jeffem v 9:10 PM

Původní článek můžete vidět na http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2006/02/tanno-sensei.html

Wednesday, February 22, 2006

Tanno Sensei

Tanno Sensei, who won the 8th-dan tournament recently (actually, I'm not sure about that; either he won it last time, or he's come in 3rd two times, or perhaps both) came to practice last night. He's pretty damn good, as you would expect. The best thing about his iai is his cut. It manages to be extremely fast, sharp, powerful, and effortless all at the same time. His body movement is also pretty remarkable; when he moves, you say to yourself, "What just happened? I want to see that again!"

Somebody told him that I had wanted to meet him for a long time; we were both pretty embarrassed by that, I think. It sounds so fan-nish. Anyway, hearing that, he told me to do Koryu "Mae" for him a few times. He spent the rest of the practice watching and fixing small things (and some not-so-small things) in my technique. The most important thing in iaido, he said, was to cut from saya-banare - the point where the kissaki is still within the saya. I have heard this before, but somewhere along the way, I stopped doing it and started drawing my sword out completely, then cutting, which is wrong. I remember Ohmi Sensei telling us that cutting from saya-banare is the very essence of iai. Because I don't have enough confidence in my ability, I think I was drawing the sword out completely and then cutting, out of fear of slicing my hand. He showed me how to hold the koiguchi and assured me that I wouldn't cut myself if I held the koiguchi properly. I hope so.

Anyway, last night I wasn't in a very energetic mood, so even while I was getting some one-one-one attention from an 8th-dan, I was having to mentally kick myself in the ass. Practice harder, you lazy piece of crap! This doesn't happen everyday! By the end of practice, I had done Mae ... quite a lot. My knees were killing me, and as tired as I was, I thought to myself, You could have done a lot better. So I have tried to promise myself that I will practice harder in the future ... a promise that is suitably vague and easy to slip out of ...

After practice, I talked to him for just a few minutes. He goes to France once or twice a year, apparently. He seems like quite a nice guy; he has none of the arrogance that some teachers get. I asked Mr. Kimura what Tanno Sensei does for a living: he is some kind of construction worker/manager for a railroad company. Tanaka Sensei used to run a sake shop before he retired; Namitome Sensei was a farmer and post-office worker. They are all very friendly, down-to-earth people with no airs. I think that should be a criteria in choosing a teacher - the intersection of high technical skill plus a blue-collar background would seem to be ideal...

posted by Jeff at 9:10 PM 0 comments
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama