Smíšené zprávy

23. července 2008 v 8:42 | jeff - překlad birch |  2007
Pondělí, 30.dubna, 2007

Neděle ráno, 7:00. Můj budík mě tentokrát vzbudil, vyskočil jsem z postele. Dnes jdu v Beppu skládat zkoušku na můj pátý dan; den, který jsem očekával a zároveň se ho bál několik měsíců předtím.

Mám špatný zvyk neúčastnit se zkoušek z toho či jiného důvodu. Tak když jsem slyšel, že bych mohl nyní být schopen jít na tuhle v Beppu, udržoval jsem podezření, že něco by se mohlo v průběhu přihodit a potopit předem tak moje šance. Rozhodnul jsem se dělat všechno správně. Udělal jsem další krok dopředu, když jsem byl ještě v Tokiu, tak jsem složenkou zaplatil poplatek za zkoušky.
1000 jenů navíc (asi 10 dolarů) byl poplatek za oblastní Oitský turnaj v ten samý den, jako jsou zkoušky, tak jsem se rozhodl zúčastnit se.

Dokud jsem byl od února do dubna v Tokiu, byl jsem rozhodnut tvrdě cvičit iaidó. Počítal jsem s tím, že si zaplatím dvouhodinové cvičení několikrát týdně v dódžó. Bohužel, když jsem tam byl poprvé, necvičilo se asi týden kvůli jarní pauze. Důsledkem toho jsem strávil celý svůj čas v Tokiu tím - dva měsíce - že jsem iaidó necvičil. Hodně džódó, ale ne iaidó.

Když jsem se vrátil zpět do Oity, spojil jsem se se svým učitelem a doufal, že bude hodně šancí probrat moje problémové věci a opravit je před zkouškami. Smutně mě informoval, že z důvodu různých iaidó akcí po Japonsku nebude do zkoušek ani jeden trénink. Řekl mi:"Budeš muset jít na zkoušky v zimě. Hodně štěstí."

Hrůza! Mezitím, jsem byl obeznámen, že se stal nějaký administrační omyl, uvedl jsem špatnou částku na složence při placení poplatku za zkoušky. Zbývalo doplatit ještě 6000 jenů; mohu to prosím okamžitě doplatit? Jak se ukázalo, tak jsem nemohl; byl jsem absolutně na dně. A potom se přidal poškozený telefon, zablokoval se (nezaplacení mého šeku), tak jsem nemohl se s nikým spojit a říci jim, proč jsem nezaplatil.

3 měsíce jsem necvičil v dódžó pod učitelem a bez znalostí, zda bych fakticky mohl nebo ne být schopen udělat zkoušku na 5.dan!

Zkrátím to, poptal jsem se pár lidí a oni mě poslali poptat se jiných lidí a tak pořád dokola; zmítal jsem se "Jsem zmatený cizinec, pomozte mi" tak moc až jsem měl úspěch a konečně jsme se shodli, že mohu zaplatit zbývající poplatky, když už jsem platil. Tak moc jsem chtěl skládat zkoušku.

Sledujíc každého se zahřívat a chystat, začal jsem být opravdu nervózní. Potom jsme se všichni shromáždili. Hodně nervózní. Potom jsme dostali testové otázky a řekli, že tam máme zůstat. Více nervózní! Bolestivé, vsedě jsme tam čekali celou hodinu. Čekali jsme, dokud nižší stupně neudělají své zkoušky. Po hodině jsme se ještě nedostali na řadu a nějaký ze sensejů se nepochybně musel jít vysprchovat, tak nám řekli, že si máme udělat také přestávku. Zatím jsem mohl tak tak chodit, protahoval jsem si nohy a zkoušel jsem vrátit sílu mým ochablým svalům. Bohužel moje svaly se zdály být v provozu jen ve dvou režimech; úplná relaxace a nekontrolovaný třes. Moje chodidla byla také v křeči. Jestliže jsi nikdy neměl křeč v chodidlech, it feels like somebody is reaching into your foot with a pair of pliers and tying the metatarsals into a knot(pozn.prekl.Nevím, jak toto přeložit).

Mezitím jsem byl kritizován za to, jak jsem oblečen. Ráno jsem přišel k svému černému kabátu na iaidó a našel jsem ho pokryté solnými skvrnami od potu. Doufal jsem, že by nevadilo si vzít modrý prošívaný kabát na jódó, rozhodnul sem se tak. Při nejmenším byl o polovinu čistější! Když jsem dorazil, byl jsem bohužel za to peskován a bylo mi řečeno, že bych si měl opravdu obléci černý kabát. Hmmm. Kromě toho jsem měl nazuty tabi (boty - ponožky s odděleným palcem). Moje chodidla se velmi potí, je to podobné jako zkoušet cvičit iaidó na podlaze, která právě byla utřena mokrým hadrem. Dostal jsem se do situace, že jsem prostě nemohl cvičit iaidó bez tabi. (Toto bylo navzdory používání speciálního spreje proti poceni s "Garantovanou účinností". Nepomohlo to.) Normálně nošení tabi není velká sranda, ale říkal jsem si přinejmenším 3x, že si je sundám a potom, když jsem to slušně vysvětlil, tak to tři různí učitelé konzultovali s jinými učiteli s vyššími stupni ze zkouškové komise. Ti potom souhlasili, že si je mohu obléci. Heč. Nyní jsem se cítil skutečně sebejistě.

Konečně byl čas zkoušek. Cvičil jsem tyto techniky (Mae z korjú, potom ze Seitei druhou, šestou, desátou a jedenáctou katu). Necítil jsem se moc silně, ale nezakopnul jsem nebo nepokazil nótó nebo něco nedůstojného. Po zkoušce, několik veteránů přišlo ke mně a řekli: "Báječné! Kdo je váš učitel? Ó, taková osobnost. A tímto způsobem. Buď opatrný!" Odešel jsem s pocitem, že musím zkoušku složit.

Zkoušková komise se chvilku radila a potom sdělili, že byly vyvěšeny výsledky. Lidé, kteří složili technickou část zkoušky mohou pokračovat v napsání písemné zkoušky. Moje číslo bylo na seznamu těch, co složili! Dobře! (Bylo kuriózní, že z 50 kandidátů na 1. až 5. dan, tam bylo asi 5 neúspěšných.)

Písemná zkouška je jen formalita, každý předem zná otázky a správně odpovědi. Je to právě otázka zapamatování si kandži všech těch neznámých pojmů vztahujících se k iai. Dny jsem si je cpal do hlavy, znal jsem podstatu i formu písemného testu, ale mohl jsem vidět větší počet mladších japonských dětí psát "air kandži" na dlaně svých rukou, když si často zkoušeli zapamatovat, jak něco napsat. Pravděpodobně to potvrzuje současnou hysterii, jenž mají starší Japonci o tom, jak mladší generace již neumí díky počítačům psát kandži.

Nakonec jsem udělal test a skutečně jsem byl potěšen svým výkonem. Hodně "blahopřání" a uznání typu "musíš být unaven po tvé tvrdé přípravě". Pak jsme se odebrali do tělocvičny v patře.

Nyní byl čas oběda, po kterém měl začít turnaj. Bloudil jsem cestou dolů do vyčkávacího prostoru, v tuto chvíli se mi jednoduše nechtělo soutěžit. Byl jsem psychicky a fyzicky vyčerpaný z toho, jak jsem byl absolutně 3 poctivé hodiny nesvůj. Hledal jsem svoje jméno v kategorii 5.danů; určitě museli moje jméno vynechat! Jupíí. Doufal jsem, že mě nezařadili na turnaj, jelikož jsem neměl zaplaceny všechny poplatky za zkoušky a turnaj. Rána z milosti, myslel jsem si ... dokud jsem nezjistil, že všichni soutěží s předchozím stupněm, který měly před složením zkoušky. Jinými slovy, byl jsem ještě v kategorii 4.danů a opravdu na listu papíru se seznamem bylo moje jméno. Zpropadeně.

Potuloval jsme kolem a poohlížel se po mém prvním soupeři. Neviděl jsem to tak drsně; věděl jsem, že ho mohu porazit. Potom jsem zůstal podívat se, kdo by mohl být můj soupeř v druhém kole. Dobře, svojí blbosti a přílišnou důvěrou v sebe jsem nedošel tak daleko. Prohrál jsem v prvním kole (2:1).

Pocítil jsem trochu omluvu za sebe, ale když jsem jako divák viděl svého soupeře v dalším kole, viděl jsem, že je opravdu, opravdu dobrý. Skutečně lepší než já v tom, co se hodnotí: práce nohou, postoj, preciznost, etc. Nemyslím si, že skutečně sekal více než vzduch, ale odhalil jsem, že situace turnajů bývá trochu konzervativní a ovládat svůj pohyb (kontrolovat svoje tělo) je lepší způsob než totální nasazení s trochou kontroly.

Můj soupeř skončil druhý (skutečně jsem doufal, že mohl vyhrát), tak jsem se cítil trochu lépe. V každém případě, pravděpodobně bych neskončil mezi 4 nejlepšími, ale přinejmenším mi to udělalo lepší pocit z mého rychlého vyřazení. Ano prohrál jsem, ano mohl jsem stejně prohrát lépe.

Po turnaji za mnou přišlo hodně lidí a nabízelo mi prospěšné (a nevyžádané) rady, dokonce ačkoli jsem opravdu nebyl schopen vnímat opravy mých chyb tohoto stupně. Ale v základě jsem nedělal to, co jsem si shodně myslel, moje horní část těla se hodně kymácela a musím více protáhnout pohyb, protože vypadám menší než lidé, jenž jsou fyzicky menší než já. Ach jo, velká mužská tonáž! Závidím malému 5 stopému, když přijde na iaidó. Právě oni se mnohem méně mohou mýlit ve své technice! Jsou více stabilní, jejich meče jsou lehčí ... lepší poměr síly k váze ... (Vymlouvám se, vím.)

V každém případě, jsem opustil tělocvičnu pociťujíc mnoho smíšených vzrušení. Šťastný uvolněný z toho, že jsem složil zkoušku, ale smutný, protože pravděpodobně jsem prošel s odřenýma ušima. Vím, že jsem dělal mnoho věcí špatně. Nyní na nich musím pracovat a doladit je. Na všechny tyhle věci jsem už byl upozorněn. Proč nemohu opravit tyhle zatraceně špatné návyky? Proč se držím stejných zlozvyků a/nebo nedbalých chyb? A viděl ještě někdo zde spojení mezi iaidó a jejich "skutečným životem"? ("Proč nemohu shodit? Proč vedu boj s mojí ženou/kamarádem/rodinou o stejné hloupé věci. Proč vždy reaguji stejným způsobem, když někdo připomene [vyplň prázdné místo]?") Jestliže si umíš uvědomit špatné návyky v iaidó a pomocí vůle, změníš to ... dobře, potom můžeš opravdu udělat ty samé věci ve svém životě? Lidé sebezdokonalujte se! Zvyšujte svojí kvalifikaci! Všechno mi to začíná dávat smysl.

vloženo Jeffem v 4:30 AM

Původní článek můžete vidět na http://jeffsbudoblog.blogspot.com/2007/04/mixed-messages.html

Článek v blogu je omezen na 20 000 znaků a celý anglický původní text se sem nevejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama